Už za dob socialismu si našinci docela zvykli na to, že nezáleží jenom na zboží, které získáme, ale i na jeho původu, na prestiži místa, ze kterého toto máme. Jenom se tehdy kritéria, podle kterých jsme se rozhodovali, lišila od těch dnešních. Co bylo tehdy naše nebo pocházející ze zemí východního bloku, to bylo bráno automaticky jako podřadnější než to z vyspělého západního světa. Brali jsme to tak i tehdy, když tomu tak nebylo, protože to z kapitalistické ciziny zavánělo nedostatkovostí a něčím lepším, co nemá každý.
A i dnes se rozhodujeme do jisté míry podobně. Jenom se změnily poměry, a tak nevolíme ani tak mezi tím východním a západním, jako spíše mezi tím, odkud přesně která firma je a jaký budí vnější dojem. Kdyby nám dal někdo na výběr mezi nabídkou luxusně vypadající firmy a nějaké nevalně vypadající a kdesi zapadlé provozovny, je zřejmé, pro co bychom se spíše rozhodli, kdyby byly jinak obě nabídky obdobné.
A vzhledem k tomu, že si soukromníci a firmy potřebují vydělat, musí se takovým nárokům potenciálních zákazníků přizpůsobovat. A tedy musí mít i dostatečně důstojné sídlo. Dokážete si to jistě představit – klienty určitě osloví spíše luxusní objekt v lepší městské části než ruina někde na odlehlém nebo jinak nedokonalém místě.
Jenže ne každý podobný dokonalý objekt sežene, ne každý si ho může pronajmout, a leckdo na něj pochopitelně nemá ani peníze. Protože jsou luxusní nemovitosti docela vzácností.
A jak mít dokonalé sídlo, a přitom si nemuset dělat starosti s jeho zaplacením? Může to být i docela prosté a levné. Tedy pokud chce mít podnikatel podobný dokonalý objekt jenom pro své dobré jméno, a nikoliv pro výkon podnikatelských aktivit. Lze si totiž zajistit i jenom sídlo společnosti Ostrava, které je takzvaně virtuální. Což znamená, že tu má firma svoji adresu, kde ale využívá jenom pár nabízených služeb. A za přebírání zásilek či občasné využití konferenční místnosti se tu neplatí vůbec mnoho. A podnik má rázem lepší zvuk.